Příběh balančního a houpacího prkna
Píše se rok 2009 a Michaela a Cole Hellerovi z Kalifornie uvádí na trh houpací prkno pod značkou Curvy Board. Podnět nachází ve Waldorfské škole a prkna vyrábí z devítivrstvé desky kanadské javorové překližky. Rodina s pěti dětmi má úspěch, záhy se idea houpacího prkna rozšíří po celém světě.
Balanční prkno (the balance board) se objevilo mnohem dříve. V roce 1953 vyrobil Stanley Washburn první balanční prkno, které sloužilo jako rekreační pomůcka. Inspirací mu byl pohled na indické děti balancující na prkně na vrcholku rozřezaného kmene stromu. Díky cvičení rovnováhy si prkno oblíbili lyžaři a surfaři, kteří jej využívali k tréninku před začátkem sezóny.
Houpací prkno (the rocker board) se rozšířilo mezi veřejnost později. Je hračkou, ale především fyzioterapeutickou pomůckou pro děti, které mají problémy s hrubou motorikou. Pomáhá pacientům v procvičování končetin. Mohou jimi být lidé po úrazu s omezenou možností pohybu, senioři, pacienti po operacích vyžadující protažení nohou, zpevnění těla či cvičení. Houpací prkno se často prezentuje jako hračka, ale přináší mnohem více. Přidaná hodnota tkví v tom, co s prknem může dítě (i dospělý jedinec) dělat – zdokonaluje balanc, fyzické možnosti, houpe se a zároveň si hraje. O čem se příliš nemluví, je pozitivní vliv na děti s poruchou koncentrace, dyslexií, ADHD a poruchou učení, které po pravidelném používání prkna, kdy se musely soustředit na specifické a pravidelné činnosti, vykázaly výrazné zlepšení koncentrace (The Learning Breakthrough Program). Oblíbili si jej také senioři, lidé po mrtvici, kteří se náhle ocitli připoutáni na lůžko a snažili se opět zapojit do běžného života. V zahraničí se houpací prkno využívá jako rehabilitační pomůcka (ve specializovaném zařízení a po konzultaci s lékařem)
Utukutu: Motorická pomůcka
Když začala mít dcera manželů Hrdinových problémy s hrubou motorikou, čekala rodinu série vyšetření a návštěvy fyzioterapeuta. Jenže fyzioterapeutická léčba nezabírala a stav se nelepšil. Rodiče vyrobili houpací prkno, které po pravidelném cvičení začalo nést své ovoce. V okruhu známých mělo úspěch, proto jim Hrdinovi vyrobili také prkna. Fenomén se šířil jako lavina, rodině se začali ozývat zákazníci a poptávat jejich zakřivená houpací prkna. Právě o této chvíli by leckterý obchodník mohl jenom snít. Hrdinovi vyrobili více prken, půjčovali je lidem na vyzkoušení, navštěvovali festivaly a své úsilí převtělili ve fungující byznys. Jenom oni sami vědí, kolik je stálo času a energie rozeběhnout celou mašinérii tak, aby se jejich Utukutu stalo jedním z nejoblíbenějších houpacích prken ve střední Evropě.
Prkno je vyrobeno z vrstveného bukového dřeva o rozměrech 80×30 centimetrů a je vhodné pro děti od tří let. Oproti Houpee je Utukutu kratší o 7 centimetrů, má jiné zakřivení a jeho prohnutí je hlubší (rozdílný rádius ohnutí). Houpací prkno Utukutu doporučují fyzioterapeuti jako vhodnou pomůcku pro rozvoj hrubé a jemné motoriky a rovnovážných reakcí. Má certifikát správná hračka.
Veronika Tylušová, majitelka e-shopu proprcky.cz na otázku proč zařadila do sortimentu houpací prkno Utukutu, odpovídá: „Utukutu je motorická pomůcka, která dětí baví a dle mé vlastní zkušenosti se dá využít i jinak než na houpání. Syn jej využívá i jako garáž, dráhu pro auta, dcera zase prolézá. Snažím se vždy vybírat dodavatele, který má certifikace a který své podnikání snaží posouvat stále dále, rozvíjet se a jde vlastní cestou nápadů. Utukutu spolupracuje na vývoji svých produktů s fyzioterapeuty a technickým úřadem, a z této spolupráce vychází i správné zakřivení prkna, které je vhodné pro malé i větší děti. Nešetří na materiálech a ladí každý detail svých výrobků. Utukutu je kvalitní a certifikovaný výrobek, firma vyvíjí nové produkty, snaží se to dělat vlastní cestou, a to mi je na nich sympatické.“ A která barva je mezi zákazníky nejoblíbenější? „Nejvíce vede přírodní barva. Myslím, že je to tím, že se hodí k jakémukoli designu v dětském pokojíčku. Zařadili jsme i přírodní prkno s bílou hranou, které je také velmi populární,“ uzavírá.
Děkujeme za krásný článek Tereze Krček, autroce blogu www.mamadodeste.cz.